Dějiny města

Ve středověku město uvnitř hradeb jenom vzkvétalo. Vedla tudy obchodní cesta z Litoměřic na Lipou a koncem 16. století byl údajně Úštěk velikostí srovnatelný s Mělníkem a Ústím nad Labem. A komu úštěčtí říkávali pane? O to, kdy Úštěk získal statut města, se dodnes vedou spory. Jisté ale je, že roku 1361, kdy se v místních lokálech opíjeli zbrojnoši svobodného pána Petra z Michalovic, už městem bezesporu byl.

O dvaadvacet let později si ho do seznamu svých poddanských měst připsali Berkové z Dubé, kteří v té době zvlášť na Kokořínsku náruživě podnikali. Městu se nevyhnuly ani husitské války. Další majitel, Václav Carda z Petrovic, byl husitským hejtmanem a jeho sympatie k přijímání pod obojí přivedly do města vojsko Zikmunda Děčínského z Vatenberka, které ho nelítostně vypálilo. Cardové město dál spravovali až do roku 1475, kdy se Kateřina rozená Cardová provdala za Jana Sezimu z Ústí.

Sezimové Úštěk sice opevnili, ale to nedokázalo zabránit jeho vnitřnímu rozpadu. Ke konci 16. století se na jeho částech vystřídalo několik majitelů a po bitvě na Bílé hoře si ho pro sebe získali Jezuité. Ještě před zrušením svého řádu roku 1773 stihli středověký ráz náměstí výrazně utlumit stavbou barokního kostela sv. Petra a Pavla, který asymetricky převažuje náměstí na jednu stranu.

Vedle křesťanů byla v Úštěku již od 14. století menší židovská obec. Od 16. do 19. století o ní máme větší počet písemných zpráv, velikost jí samotné však byla v těchto letech přísně regulována. V jedné uličce bylo 8 židovských domů a v nich žilo 7 až 8 židovských rodin. Část z nich před druhou světovou válkou utekla a ostatní byli odvezeni do nedalekého Terezína a dalších koncentračních táborů. Zůstala tu po nich jen drobná synagoga ve svahu nad potokem a hřbitov pár set metrů jižně od města.

Kousek od synagogy na vás čeká asi nejkurióznější místo úštěckého ostrohu, které rozhodně dělá čest svému jménu. Ptačí domky , kterým někteří rozpustilí výletníci přezdívají „na ptáčkách“, vás pohledem z ulice asi nijak nezaujmou, ale když sejdete pod město do údolí k potoku, budete určitě překvapeni….

O tom, že ještě na začátku minulého století žilo v Úštěku spousta německých rodin, se dneska dovíte leda ze vzpomínek pamětníků, z historických dokumentů, nebo z řady dobových pohlednic, které v malém sklepním muzeu u synagogy vystavuje jejich sběratel Bohuslav Košťál (Muzeum pohlednic má otevřeno stejně jako synagoga). Po válce odsud byla totiž německá většina, tak jako z jiných sudetských měst, vyhnána.

Nevím, jak místní vzpomínají na poválečné události, ale svoji slavnou středověkou historii si tu každé léto připomínají během vyhlášeného historického jarmarku.